Obyčejný den s neobyčejnými lidmi

První myšlenkou bylo, nafotit obyčejný den hasičů, bez zbytečných řádků a slov. Ale potom, co jsem mohl poznat tuhle partu lidí, si myslím, že si zaslouží i krátký komentář z mé strany. V tomto článku najdete i fotky.  

Každý malý kluk snil o tom, že bude hasičem. Jejich práce patří mezi jednu z nejrizikovějších. Jsou jedni z prvních u lidského neštěstí, odkud ostatní utíkají, oni tam pomáhají. V ČR je přes 10 tisíc profesionálních hasičů a přes 70 tisíc dobrovolných hasičů. Toto je příběh profesionální jednotky Hodonín pohledem fotografa.

Píše se nedělní ráno a u hasičů začíná čas, kdy se střídají směny, přebírá se technika a rozebírá se rozložení povinností. Já se připojuji k jednotce, dostává se mi milého přijetí, dneska budu součástí této party. Přivítá mě velitel čety, je to Jirka Šebesta, muž ve středních letech, který je u jednotky už přes 20 let. Postupně mi představuje kluky, na této směně, kde je jich deset (celkem jsou 3 směny A-B-C).

Právě začíná jejich pracovní den. První úkol zní jasně, přebrat techniku, zkontrolovat úplnost výbavy a hlavně spojení, bez toho to nejde. S respektem pozoruji auta hasičů, jak vyjíždí z garáží, aby se mohla důkladně zkontrolovat. Každý člen jednotky má svou specializaci strojník apod., ale je tu jedno pravidlo, každý musí umět vše! Při poplachu musí sedět do dvou minut v autě a mít na sobě předepsanou výstroj, v ten okamžik jde všechno ostatní stranou. Mnoho lidí si myslí, že hasiči jezdí jen k nehodám a požárům, není tomu tak. Hasiči asistují záchranářům při převozu pacientů, pomáhají policii při pátraní po pohřešovaných, otevírají byty, při ptačí chřipce pomáhali při likvidaci chovů, jejich záběr činností je mnohem větší, než si umíme představit.

Přes den probíhají různá školení, údržba techniky, kondiční jízdy atd. Není to tak, že hasiči sedí na stanici a čekají, než je někdo zavolá. Jednotka musí být vždy připravena, proto její členové musí pravidelně navštěvovat posilovnu a různé kurzy. V poslední části tohoto článku se budu věnovat svému názoru, který jsem si udělal, je to čistě subjektivní pocit. Tito muži si zaslouží obrovský respekt, nasazují své životy, aby druzí mohli žít.

Na den mě přijali mezi sebe, bez řečí odpovídali na mé otázky a já se u nich cítil jako doma. Jako problém vidím neinformovanost veřejnosti, jaký je rozdíl mezi dobrovolnými a profesionálními hasiči. Vůbec se mi nelíbí situace např. na sídlišti Jihovýchod, kde jsou pravidelně zabrané plochy pro požární techniku (tady by se město Hodonín konečně mohlo zamyslet).

Pamatujte si, že až uvidíte jakýkoliv modrý maják, jestli hasiče, záchranáře nebo policii, tak přistupujte s respektem, třeba míří k někomu z vaší rodiny…. Děkuji profesionálním hasičům za den s nimi, bylo to velmi poučné a děkuji Vám za vaši práci, zasloužíte si respekt a úctu.

Hasiči